Jak vznikal Vánoční slib

Jenže rok co rok mi chyběl čas. Každé Vánoce jsem končil poznámky se slovy: Snad příští rok…

 

Nepodařilo se.

 

Až vloni jsem si řekl, že s výmluvami končím. Každý prosinec sleduji vánoční filmy – ano, bývají si podobné, ale mají něco, co mě nikdy neomrzí: kouzelnou atmosféru a šťastný konec. A přesně to k Vánocům patří.

 

Když jsem se rozhodl, že tentokrát knihu opravdu dokončím, příběh se mi začal před očima proměňovat. Scéna se psem zůstala, ale postavy kolem ožívaly jinak, než jsem původně zamýšlel. Jediný, kdo zůstal „pod kontrolou“, byl Andy – bernský salašnický pes inspirovaný tím mým. Bohužel nás před lety opustil, a právě proto pro mě bylo dojemné vtisknout mu nový život na stránkách knihy. Vánoční slib je tak mým malým poděkováním za všechna ta léta, která jsme spolu prožili.

 

Psát jsem začal naplno – každý den, i o víkendech. Psaní mě pohltilo natolik, že jsem měl pocit, že s hrdiny opravdu žiju. Miloval jsem každou scénu, každé malé dobrodružství, i kouzelného Santu, který samozřejmě nemohl chybět.

 

A když jsem dopsal poslední kapitolu, rozhodl jsem se přidat malé překvapení. Spisovatelky obvykle na konci knih připojují recepty na cukroví… jenže se mnou by v kuchyni nikdo nepochodil. Tak snad vás ten můj bonus v závěru potěší a třeba i inspiruje.

 

Vydání knihy je doslova za rohem. Brzy se tedy dozvím, jestli si Vánoční slib zamilujete stejně jako já.