Alexander Stainforth - spisovatel

Bonus k MM romanci BOSS

Je Boss pouze fikce? Může čtenář věřit tomu, že tato kniha je dílem autorovy fantazie?

Ne.

Nikdy nikomu nevěřte.

A už vůbec ne spisovatelům…

Erik a Teo jsou totiž skuteční. Jenom mají jiná jména, jenom pracují v jiné branži…

A jenom některé situace z Bosse neprožili…

 

Po dlouhé době se mi podařilo přemluvit je k rozhovoru i odhalení, že Boss a Alfa boss jsou na motivy skutečných událostí. Stále musím používat jejich fiktivní jména, nemůžu nasdílet jejich společnou fotku, ale můžu přepsat to, co jsem s nimi prožil minulý týden – doslovně přepsat, protože některé situace zkrátka a dobře nevymyslíš.

 

 

13. května 2019

 

Mířím k Erikově kanceláři. Jeho asistentka se na mě usmívá, ale nemůžu si nevšimnout jejího očního tiku, jak se blížíme k cíli.

Chytím ji za ruku, abych ji zadržel, protože uvnitř se právě odehrává hádka. Oba jsou poměrně hlasití, slyším zřetelně každé jejich slovo.

 

Teo: „Nechápu, jak mě k tomu můžeš nutit!“

Erik: „Vždyť jsme se domluvili, že mu ten rozhovor poskytneme!“

Teo: „Četls to? Četls, co o nás napsal, jak nás tam vykreslil? Ježíši, Eriku, vždyť on tam ze mě udělal totální hysterku!“

Erik: „Ano, a ty vůbec nejsi hysterický, zrovna teď jsi naprosto klidný!“

Teo: „Nejsem hysterický!!!“

Erik: „Podívej se, Teo, jestli to udělat nechceš, tak nemusíš…“

Teo: „Jasně, aby ze mě v druhé knížce udělal naprostého idiota! Ne, takovou radost mu neudělám! Neměl jsi mu o nás nikdy vykládat!“

Erik: „Říkal jsem ti, že je to dobrý kamarád…“

Teo: „Můj rozhodně ne!“

Erik: „Ale můj ano! A já jsem rád, že náš příběh takhle… podal. I když ty sexuální scény rozhodně nepopsal tak, jak bych je viděl já…“

Teo: „No jasně, na tom ti záleží nejvíc! Ty jsi alfa samec, vlastně alfa boss, ale já tam nechci být zase za blbečka!“

Erik: „Nevykreslil tě tam jako blbečka!“

Teo: „Leona říkala, že ano! A že kdyby ho potkala, tak by mu nejradši jednu vrazila!“

Erik: „Tak to máme štěstí, že tady Leona dneska není.“

 

Na chvíli se rozhostí naprosté ticho. Erikova asistentka se na mě podívá, pokrčí rameny, zaklepe a uvede mě dovnitř.

„Alexi!“ zdraví mě Erik s přehnaným nadšením a natahuje ke mně ruku. „Jsi přesný jako hodinky,“ usměje se a očima Tea nenápadně (takže to okamžitě postřehnu) přiměje, aby se se mnou přivítal.

„Rád tě zase vidím, Alexi,“ říká Teo a tvář mu lehce zčervená. Mám pocit, jako bych se ocitnul ve své vlastní knížce, ale po tom, co jsem před chvílí vyslechl, si komentář nechám raději pro sebe.

„Posadíme se?“ vyzve mě Erik a ukáže k rohové kožené sedačce a dvěma křeslům. Asistentka se mě ptá, co si dám k pití, a já požádám jenom o vodu.

Zaberu si pro sebe křeslo, Teo a Erik se usazují proti mně – napětí mezi nimi by se dalo krájet.

„Pustíme se do toho? Mám za půl hodiny narychlo naplánovanou schůzku…,“ promluví Erik.

„Jakou schůzku?“ skočí mu do řeči Teo.

„Tamtu…“

„Na dnešní odpoledne v kalendáři nic nemáš,“ oponuje mu Teo a jde se přesvědčit k jeho notebooku.

Doufám, že nehodlají pokračovat v hádce rovnou přede mnou.

„Aha,“ zamumlá najednou Teo. Možná mu konečně došlo, že Erik jenom fixluje, aby se mě zbavil co nejdřív. „Promiň, úplně mi to vypadlo z hlavy.“

Asistentka nám přináší pití, za což jsem vděčný. Z těch dvou jsem najednou nervózní. Vlastně je to poprvé, co se setkáváme od vydání Bosse, a já od nich do dnešního dne nedostal žádnou kloudnou reakci – pokud nebudu počítat tu, ve které mi Erik ostře zkritizoval sprchovou scénu, protože její vylíčení považuje za novodobou formu cenzury.

„Pustíme se do toho?“ navrhuje Erik, jakmile se Teo zase usadí.

„Fajn,“ říkám, ale nedostanu sebemenší prostor...

 

Teo: „Několik lidí napsalo, že se chovám jako hysterická ženská!“

Já: „No… Byly tam některé situace…“

Erik (vzdychá a bere Tea za ruku): „Je to fikce, Teo. A Alexovi jsme přece sami dovolili, ať si v rámci autorské licence uchopí postavy tak, jak bude potřebovat.“

Teo: „Jenomže někteří naši známí vědí, o kom ten příběh je!“

Erik: „A ti známí tě přece znají, je jim jasné, že nejsi hysterik.“

Já (musím do toho vpadnout, jinak se k ničemu nedostaneme): „V červnu vyjde Alfa boss, jak oba víte. A je to dovyprávění vašeho příběhu, který…“

Teo (zalapá po dechu, jako by se o tom dozvěděl snad až teď): „Už v červnu? Chci si ho nejdřív přečíst!“

Já (nervózně): „To už asi není možné, všechno dění kolem vydání e-knihy běží, a třeba by se některým lidem nelíbilo, že dojde ke zpoždění.“

Erik: „A doplnil jsi tam, co jsem po tobě chtěl?“

Já: „Myslíš ty sexuální scény?“

Teo: „Ježíši, Eriku! Vážně ti jde jenom o tohle, aby každý z tvých známých věděl, jaký jsi v posteli borec?“

Erik: „Tak promiň, jestli se tě tohle téma dotýká! Celou dobu nám to přece v tomhle ohledu klape!“

 

Napiju se. Sakra, netušil jsem, že náš rozhovor bude takhle dramatický. Vždyť jsem oba na samém počátku varoval, že jejich postavy přetvořím! A rozhodně jsem nesliboval, že jim dám příběhy před vydáním přečíst, aby mi je okomentovali, na to jsem si dával velký pozor. A věděl jsem proč…

 

Já: „Myslím, že v druhém dílu je erotických scén méně, šlo mi spíš o vytvoření takové té dusné erotické atmosféry, ne úplně detailního popisu jednotlivých…“

Erik (překvapeně): „Proč je tam méně sexu?“

Já (trochu zoufale): „Není tam méně sexu, spíš je ho tam obrazně řečeno víc, jenom… Zkrátka a dobře jsem chtěl vyjádřit to, že i po šťastném konci existuje další příběh, ve kterém temnota z minulosti pronásleduje hlavní hrdiny dál.“

Teo: „To myslíš nás dva.“

Já (ironicky): „Samozřejmě.“

Erik (nespokojeně): „Mně se to nelíbí.“

Já: „Proč?“

Erik: „Protože sex dodává knihám určitý náboj a dělá text lepší.“

Já: „Nemyslím si, že čtenáři chtějí číst primárně o sexu, a já jsem chtěl ukázat, jak se člověk nikdy nedokáže zbavit minulosti a… A jak třeba kvůli tomu dokáže i žárlit …“

Teo (obrací se k Erikovi totálně rudý a pouští jeho ruku): „Tys mu o tom řekl?!“

Erik: „O čem?“

Teo: „O Kučerovi!“

Erik (protáčí oči, vrtí hlavou, přikyvuje, zase vrtí hlavou, přikyvuje): „Chtěl jsem ten druhý díl mít lepší. Podle mě ta jeho zápletka byla blbost.“

Já (rozčíleně): „Moje zápletka byla blbost?!“

Erik (kapituluje): „Jo, to teda byla! Pohled z mojí strany, koho by tohle zajímalo…“

Já: „Nikdy jsi neřekl, že ti to připadá jako blbost!“

Erik: „Nemusel jsem, když ses hned chytil té nové zápletky.“

Já (šokovaně, spíš sám pro sebe): „Blbost?“

Teo: „Takže ví o Kučerovi?! Ví o tom, co se tady dělo?!“

Erik (otráveně se opře do sedačky a vzdychne si): „Jo!“

Teo (volejte 155): „Já tomu prostě nedokážu uvěřit! Ty jsi mu o nás řekl snad všechno! On ví určitě i o tom sexu po poradě!“

 

Nevím, ale hned si to poznamenám. Tím bych mohl vyhovět Erikovi a doplnit jednu sexuální scénu navíc. Moje redaktorka Martina má srdce ze zlata, pár stránek navíc ji určitě nerozhodí… Jenom tím nesmím příliš zasáhnout do děje.

 

Teo: „Ví to… Je mi zle! Existuje snad něco, co bys mu neřekl, abys uspokojil to svoje sexuální ego?!“

Erik: „Proč jsi tak naštvaný? Oba máme rádi sex, čtenáři taky, jinak by tohle nečetli. Jo a Alexi, tu obálku budeš muset změnit.“

Já: „Cože?“

Erik: „Měla by být víc… prostě odvážnější.“

Teo: „A nechceš se tady svléknout do půli těla, aby si tě pan Stainforth mohl vyfotit? Nebo se svlékni kompletně, ať všichni vidí tu tvou ohromnou výbavu. Ona totiž zase tak ohromná není!“

Erik (zuřivě): „Tak tohle jsi přehnal! Sám přece dobře víš, že není standardní!“

Teo (provokativně): „Standardní rozhodně není…“

Erik (vyskočí z pohovky a míří na Tea prstem): „Tohle odvoláš, Teo! Nebo ti přísahám, že půjdu do naha, abych tuhle hnusnou pomluvu vyvrátil!“

Teo (vyděšeně, když si Erik rozepne pásek): „No tak promiň! Ano, jsi nadstandardně vybavený! Ještě víc, než tady Alex napsal.“

Erik (spokojeně se ke mně obrací): „Vidíš, přidej do textu pár centimetrů. Aspoň sedm.“

Já (už ani nedokážu maskovat šok): „První díl už čtenáři znají, nemůžu to předělat a…“

Erik: „Ty máš pořád se vším takový problém… S obálkou, s centimetry… Fajn, centimetry vypustíme, ale ta obálka…“

Já (bojovně): „Ta obálka zůstane přesně tak, jak je! Tohle je Erik!“

Erik: „Já vypadám rozhodně líp!“

Teo (posměšně): „Ty jsi dokonalý za každé situace, viď?“

Já: „Oba mě poslouchejte. Obálka je hotová, příběh je dokončený. Chtěl jsem s vámi udělat rozhovor o tom, jak žijete dál, jestli se u vás koná staré dobré žili spolu šťastně až do smrti.“

Teo (sarkasticky): „Tak tady tu pohádku máš.“

Erik (uklidňuje ho): „Vždyť se nám spolu žije dobře.“

Teo (hraje si na uraženého): „Jak kdy… A já vážně pořád nechápu, proč jsi Alexovi musel vyprávět o Kučerovi. Je příběh o něm? Je příběh o tom hnusném zmetkovi?!“ (hypnotizuje mě pohledem)

Erik (vrtí na mě hlavou a nehlasně artikuluje): „Ne.“

Já (už jich mám plné zuby): „Ano, je i o Kučerovi.“

Teo (tiše, jak mívá v knize ve vypjatých situacích ve zvyku spíše Erik): „To nevydáš, Alexi! Kde je ten rukopis?!“

Já: „Já se tě ale nebudu ptát, jestli ho smím vydat, Teo! Postavy se jmenují úplně jinak, čtenáře jsem na začátku textu informoval, že se jedná o fikci, a…“

Teo: „Chci, abys ho spálil!“

Erik (zase protáčí oči): „Á, tady se někdo díval na Misery. Proboha, Teo, dneska už spisovatelé nepoužívají psací stroje, ale počítače! Neexistuje jediný exemplář!“

Já (vytočeně): „Obálka, text… Nic se měnit nebude! Erik a Teo jsou fiktivní postavy! Díky bohu!“ (vstávám)

Erik: „Kam si myslíš, že jdeš? Musíme probrat tu obálku, a chtěl jsi s námi udělat rozhovor…“

Já: „Obálka je hotová, příběh je dokončený. Děkuji ti, že ses se mnou podělil o váš příběh a já ho mohl přetvořit a přepsat, ale tohle mi už dneska stačilo. Díky za váš čas!“

 

Uf. Venku si musím zapálit cigaretu, abych se po zážitku s těmi dvěma uklidnil. Chtěl jsem přece jen udělat rozhovor, zeptat se, jak se dál vypořádávají s minulostí, co se s nimi děje a…

Uteč, Alexi. Uteč, protože jestli tě jeden z nich (nebo snad oba) půjdou hledat ven, aby mohli pokračovat v těch šílených požadavcích, zblázníš se z toho!

 

Jsem vděčný za slunce.

Jsem vděčný za krásnou modrou oblohu.

Jsem vděčný za klid, který mi prochází celým tělem.

Jsem vděčný, že mohu chodit a…

Jsem vděčný, že Erik a Teo jsou fiktivní postavy a nemůžou se na mě vrhnout za to, co jsem jim udělal… :-)

 

Užití cookies

Navštívíte-li webové stránky stainforth.cz a kteroukoli jejich subdoménu, jsou na nich v některých případech použity tzv. cookies.

Jedná se o tyto případy:

- Hlasujete v anketě: do cookies je poznamenáno, že jste hlasovali, abyste nemohli v téže anketě hlasovat znovu.

- Nakupujete v e-shopu: do cookies se zaznamenávají údaje z košíku i Vaše osobní údaje, které jsou po potvrzení nákupu opět smazány.

- Čtete články: do cookies se poznamená údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně s výjimkou výše uvedených funkcí.
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 12. 6. 2019