Alexander Stainforth - spisovatel

Uvedené ceny jsou včetně DPH            Nejste přihlášeni

Krásná Karolína (1. díl)
žánr: Historická romance
série: Krásná Karolína
Původní cena: 269,- Kč
ušetříte: 81,- Kč
Cena: 188,- Kč
sleva: 30 %

Krásná Karolína se narodila za prudké bouře a hned musela bojovat o přežití v nelítostném světě. Naštěstí ji zachránila a posléze vychovala její teta Kateřina. Ta jí na smrtelné posteli prozradí, že její skutečná matka, Kateřinina sestra Karolína, při porodu zemřela. Mnohem víc však Karolínu šokuje, že jejím otcem je sám císař Rudolf II., který její matku nadevše miloval…

Hraběnka Kateřina Stradová, dlouholetá císařova milenka a matka jeho šesti dětí, však ani po letech nezapomíná, kdo ji kdysi málem vystrnadil z její privilegované pozice. A když se jednoho dne setkává s Karolínou, tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. V plamenech a pod údery vrahů najatých Stradovou zahyne celá Karolínina rodina a Karolína přijde o své dosud nenarozené dítě. Ona sama však jako zázrakem přežije a jde strastiplnou cestou, aby zvolna připravovala pomstu na vrazích a setkala se s mužem, jenž jí už jednou coby novorozeněti zachránil život.

Ani v jeho náručí však nenajde bezpečí. Lidé, kteří chtějí zabránit tomu, aby Karolína stanula před Rudolfem II. jako jeho znovunalezená dcera, se neštítí ničeho. A ten nejkrutější a nejnebezpečnější z nich navíc najde způsob, jak co nejlépe zpeněžit Karolíninu krásu…

Hlava ji třeštila, jako by do ní někdo neustále bušil ostrým předmětem. Skoro ani nemohla otevřít oči, jak ji bolest oslabovala.

Zhluboka se nadechla a pokoušela se vzpomenout si, co se stalo, ale vzpomínky vůbec nepřicházely. Ležela na podlaze vystlané slámou, jejíž tenká vrstva vůbec netlumila nepříjemný chlad. Pokusila se posadit a tentokrát se jí podařilo oči otevřít.

Panebože, pomyslela si a naráz se jí vybavilo, jak je Jednooký překvapil v lese. Kde to jen jsem? Jak jsem se sem dostala a kde je Jindřich? Je naživu? Přežil ten výstřel?

Podepřela se pravou rukou a pomalu se postavila. Hlava se jí zatočila a musela se opřít o zeď s malým zamřížovaným okénkem, kterým dovnitř proudilo slabé světlo. Mohla se tak alespoň rozhlédnout po kobce, do které ji Jednooký uvrhl.

Byla to malá čtvercová místnost s nízkým klenutým stropem. Kromě poházené slámy v ní objevila jen pouta, přikovaná ke zdi. Jako by tu drželi a mučili nějaké lidi.

Zatajil se jí dech. Kde se to ocitla? A jak se odsud může dostat?

Přešla k poutům a povšimla si zaschlé krve. Vlastně i sláma pod nimi se zdála být poskvrněná krví. Opanoval ji strach – je ve vězení? Je snad na nějakém tajemném místě, kde Jednooký trýzní lidi, které měl zabít?

Když udělala další krok, bolest jí do očí vystřelovala už méně. Došla až k těžkým dveřím a několikrát se pokusila stisknout kliku, ale bez úspěchu. Cítila, jak se jí do očí vkrádají slzy, potlačila je však. Ne, teď si nesmí dovolit plakat, teď si nesmí dovolit žádnou slabost. Musí vymyslet, jak se odsud dostane. Protože pokud se setká s Jednookým, znamená to pro ni smrt. A ona se z této kobky potřebuje dostat co nejdříve, aby zjistila, jestli Jindřich žije.

Štiplavý zápach ji udeřil do nosu. Poznala, odkud přichází – tamhle v rohu nejspíš vykonávali potřebu lidé, kteří tu byli před ní. Děsilo ji, jaký jí Jednooký nachystal osud, ale odmítala se mu poddat. To by bylo, jako kdyby vzdala boj o život.

Až se tu objeví, pokusí se ho přemoct. Nezlomí ji! Ne! Tentokrát se bude bránit a nenechá už žádného muže, aby ji znovu zneuctil!

Čekání na Jednookého se prodlužovalo a chlad se do kobky vkrádal čím dál víc. Pokoušela se třít tělo rukama, ale příliš to nepomáhalo.

Čekala do noci.

Pak celou noc.

Svítalo.

Možná se tu ani nikdy neobjeví. Možná tu mám zemřít hlady a žízní! Jako kdyby mě tady pohřbili zaživa.

Měla žízeň, ale netrýznila ji tolik jako vědomí, že netuší, co se děje s Jindřichem. Doufala, že někdo zaslechl výstřel, že se k němu okamžitě chlapci rozeběhli.

Dora, uvědomila si najednou. Musí se setkat s Dorou, ale jakým způsobem? Jak ji má k sobě přivolat? Trápila se tím čím dál víc a ani si neuvědomila, že se za dveřmi začaly rozléhat čísi kroky. Vyděšeně se podívala před sebe teprve ve chvíli, kdy v zámku zarachotil klíč a dveře se otevřely.

Byl to Jednooký. Vysmíval se jí, v jeho jediném oku spatřila pobavení i škodolibost zároveň. Nesl však pohár s vodou.

„Napij se, ať mi tu nechcípneš žízní! To by byl potom špatnej obchod. A já nejsem špatnej obchodník.“

Karolína už měla nutkání natáhnout po poháru ruku, ale včas se zarazila. Ne, nevezme si ho, to raději zemře!

„Nechám ti ho tady na zemi, když nechceš teď. Brzy se napiješ a ještě mě budeš prosit na kolenou, abych ti přinesl jídlo.“

„Nikdy!“ vykřikla Karolína vzdorovitě. „Nezůstanu tu tak dlouho, abych vás musela prosit na kolenou! To bych si raději bodla dýku přímo do srdce!“

Jednooký se rozchechtal. Vypadal strašlivě, jak tam tak stál mezi dveřmi. Karolíně z něj přecházel mráz po těle. Vypadal skutečně hrozivě s černou páskou přes oko. Na stejné straně tváře se mu táhla hluboká jizva, nepěkně sešitá a špatně srostlá. Jeho vysoká, štíhlá postava se širokými rameny budila respekt, zdravé oko – bez jakékoli známky citu či slitování – strach.

„Jen se neboj, krasotinko. K tomu ti nedám příležitost.“ Pohlédl k poutům na zdi. „Když se o něco pokusíš, čeká tě tohle. A věř mi, že bych si to užil!“

Karolína marně bojovala se strachem, který jí stoupal od nohou a zcela ochromil její mysl.

„Zachrání mě!“

„Kdo? Ten tvůj? Říkal jsem ti, jakej jsem dobrej střelec?“ zasmál se.

„Ne! Jindřich není mrtvý! Není mrtvý!“ křičela.

„Smiř se s tím, že ten tě odsud nedostane! Ani žádnej jinej z tý jeho bandy.“

„Co jste jim provedl?!“

„Nic, jim nic. Měla by ses uklidnit. Ty vrásky ti neslušej a srazej mi cenu.“

Karolína na něj nechápavě pohlédla. Pojala strašlivou předtuchu, že se s ní chystá udělat něco odporného.

„Přece si nemyslíš, že jsem tě nechal žít jenom tak. Už tehdá ve vesnici. Viděl jsem, že ještě dejcháš… Ale když jsem se zbavil těch neschopnejch zmetků, bylas už mrtvá. Netušíš, jakej jsem měl vztek – takovej obchod může člověk udělat jenom jednou za život. Ale pak… Pak se ke mně donesla zvěst, že jedna holka z vesnice přežila. Říkal jsem si, že jsem se nemohl zmejlit, že jsem tě přece viděl mrtvou. Jenomže když jsem se začal poptávat, dozvěděl jsem se i jméno tý holky. Karolína.“

Mráz jí znovu přejel po celém těle, když vyslovoval její jméno. Byl tak odporně slizký! Nenáviděla ho! Přála si jeho smrt!

„Nemohl jsem tě nikde najít. Ten tvůj Jindřich byl zkrátka rychlejší. Když se po mně začal poptávat muž v Praze, od svejch kompliců jsem o něm obdržel mnoho informací. Zranil jsem ho a on mě dovedl až k tobě.“

Když mluvil o Jindřichovi, probudil se v Karolíně najednou ohromný vztek. Kéž by měla něco po ruce, čím by ho mohla udeřit, čím by se mu mohla bránit! Jenomže pak si vybavila výhrůžku – pouta. Nedovedla si představit, že by ji připoutal ke zdi. Takhle má alespoň nějakou naději.

„Za to všechno vám zaplatila Stradová?!“

Zarazil se. „Myslíš si, že mě platí Stradová?“

„Kdo jiný?! Nenávidí mě, celý život mě před ní matka ukrývala.“

„Ano,“ řekl nakonec Jednooký. „Platí mě. A dost štědře, abych svůj úkol dovedl do konce. Jenomže tvoje krása… Z ní můžu vytěžit ještě víc!“

„Co se mnou chcete udělat?“

„Můžu ti ukázat, co s tebou udělat nechci, ale záleží jenom na tobě, jak budeš poslušná.“

Karolína couvla. Nechtěla nic vidět, nechtěla s ním nikam odcházet. Co když se ji snaží nalákat do ještě horší pasti, než je tato kobka? Vždy může být ještě hůř.

„Jen pojď, následuj mě a o nic se nepokoušej. Protože ty pouta jsou pořád připravený. Stačí jen nasadit ti je a pak se dívat, jak se z tebe stane tak krotká žena, jakou ke svýmu obchodu potřebuju.“

Pouta, opakovala si Karolína v duchu. Dobře, bude ho následovat, ale pokud se o něco pokusí, bude se bránit do posledních sil, i kdyby v těch poutech měla nakonec přece jen skončit.

Jednooký se jízlivě pousmál a vykročil před ní. Byl snad o dvě a půl hlavy vyšší než Karolína. Ženy většinou děsil – kromě těch, které milovaly nebezpečí a spustily se s ním, neboť chtěly poznat, jak miluje muž, který se neštítí ničeho.

Karolína ho následovala temnou úzkou chodbou. Z opatrnosti se držela několik kroků za ním a snažila se být neustále v pozoru, kdyby se proti ní obrátil s nějakou zbraní.

Když Jednooký dorazil k dalším dveřím, odemkl je a pak následovala znovu cesta uličkou, možná ještě užší. Na jejím konci se objevilo schodiště, které vedlo hlouběji do podzemí. To už Karolína začínala mít opravdu velký strach. Ale cítila by se v uzavřené kobce lépe? Alespoň viděla, jak je její vězení spletité, jak nesnadno by odsud utíkala, i kdyby se jí podařilo Jednookého přemoci. Co kdyby narazila na nějakého jeho komplice? Co by si počala pak?

Konečně stanuli před zavřenou místností.

„Takhle bys přece skončit nechtěla,“ řekl Jednooký a pak vstoupili do prázdné místnosti. Karolína se zmateně rozhlížela kolem. Co jí tu chtěl ukázat? Nebylo tu nic k vidění.

„Pojď.“ Ukázal ke stěně, ve které chybělo několik kamenů.

To už však Karolína zaslechla, že se odněkud ozývá ženský nářek. Zatajil se jí z toho dech. Odkud ten nářek vychází?

„Jen se podívej,“ ukázal na otvor, a když k němu Karolína přistoupila, zjistila, že tudy může pozorovat dění v další místnosti.

To, co spatřila, však svou hrůzou předčilo veškeré její obavy. Na posteli ležela nahá žena. Měla připoutané ruce i nohy a oči převázanou černou pásku. Jenomže to nebylo vše. Kolem ní přecházel jakýsi muž – podle oblečení se dalo soudit, že jde o urozeného pána či alespoň bohatého měšťana. Ten najednou švihl bičem, který rozsekl kůži dívce tak silně, až z ní prýštila krev. Dívka vykřikla ohromením i neskutečnou bolestí. A muž se znovu rozpřáhl a znovu udeřil do stejného místa.

„Dost! Přestaňte!“ zakřičela Karolína. Jednooký k ní okamžitě přiskočil, přitiskl jí dlaň na ústa a odvlekl ji z místnosti zpátky do chodby, kde ji konečně pustil.

„Co jste to za odpornou zrůdu!“

„Pozor na slova, krasotinko!“ varoval ji Jednooký a jeho pohled byl tak nebezpečný, že Karolína okamžitě ztichla.

„Tohle se stává jen těm nejvzpurnějším nebo nejohyzdnějším. Ty přece nepatříš mezi ně. Jsi mnohem rozumnější, než ony. Nebo se pletu?“

Karolína proti své vůli přikývla. Přece nemůže dopustit, aby se jí přihodilo to samé, co dívce připoutané k posteli.

„Správně. Pro tebe mám někoho jiného. A věř mi, že za tebe zaplatí velkou částku.“

Karolína nevěřila tomu, co slyší z jeho úst. Určitě se zmýlila, určitě to nebyla tahle slova…

„Vy mě chcete prodat?“ hlesla.

„Copak se snad chceš radši nechat takhle bičovat?“

Karolína nedokázala odpovědět. Děsilo ji jedno i druhé. Modlila se, aby byl Jindřich v pořádku, aby ho střela jen omráčila, aby vůbec nebyl zraněný! Pak by měla naději vymanit se osudu, který jí Jednooký přichystal.

„Rozumná.“ Odváděl ji zpátky do kobky, kde ji chtěl držet až do doby, než si pro ni přijede muž, jenž za ni nabídl největší obnos. Do setmění zbývá ještě několik hodin, do té doby bude krotká i ve svých vlastních myšlenkách. Věděl, jak zkrotit neposlušné ženy. Jenomže pro ně pak už bylo pozdě – jako pro dívku, kterou ukázal Karolíně. Bude mít tělo samou ránu a bůhví, zda přežije.

„Měla bys hodně pít. V noci tě čeká dlouhá cesta, možná i pořádně divoká!“ zachechtal se a podal Karolíně znovu pohár s vodou. Věděla, že není radno se mu vzpouzet, a napila se. Pokud ji prodá tomu muži, dostane se ven, může se pokusit utéct. Ano, v tom spatřovala určitou naději. A pak – pak se sem jednoho dne vrátí. Připravená a ozbrojená.

Ne jednoho dne, zakřičelo její svědomí. Teď! Dlužíš to všem svým blízkým, které Jednooký připravil o život. Dlužíš to svému otci, Adamovi, Jindřichovi i lidem, kteří zemřeli jenom kvůli tobě!

Ano, udeří ho pohárem do hlavy. Možná se jí ho podaří omráčit, sebrat mu svazek klíčů a uprchnout odsud.

Ale v okamžiku, kdy se chystala napřáhnout, se jí náhle zatočila hlava a ruka jí klesla podél těla. Před očima se jí začaly dělat mžitky a spatřila, jak se Jednooký spokojeně usmívá. Něco do té vody přimíchal, aby byla poddajná a nebránila se, až ji v noci prodá tomu muži… Sesula se na podlahu a už nevnímala, jak Jednooký zamyká dveře a odchází zosnovat svůj další plán.

rok vydání: 2011
autor: Alexander Stainforth
nakladatel: Nakladatelství ČAS
počet stran: 248
ISBN: 978-80-87470-33-6
druh zboží: kniha
na skladě: poslední kusy

Autorský e-shop

  • Zboží obdržíte do 7 dnů od data objednání, při platbě předem od data příchodu platby na účet. Pokud objednáváte zboží v předprodeji, platí tyto lhůty od data oficiálního vydání.
  • Svůj nákup si můžete nechat poslat poštou, přepravní společností DPD nebo zvolit možnost dopravy prostřednictvím Zásilkovny.
  • Pokud neobjednáváte pro knihovnu, nevolte způsob platby "na fakturu", jinak nebude objednávka vyřízena.
  • Jestliže uvedete neexistující nebo nefunkční e-mailovou adresu, objednávka nebude vyřízena.
  • Zboží běžně zasílám jen v rámci České republiky. O jiné možnosti je třeba dohodnout se individuálně.
  • Knihy obdržíte s podpisem autora. Pokud si přejete knihu s osobním věnováním, napište prosím požadavek do formuláře pro vzkaz, který Vám bude nabídnut v závěru objednávky (v tomto případě je však nutná platba předem).

JAK ZÍSKAT KNIHY NA SLOVENSKU?

V tuto chvíli to není možné. Napište mi ale na e-mail a můžeme se domluvit na realizaci objednávky přes společnost Zásilkovna.

INFORMACE PRO KNIHOVNY

Obchod umožňuje nákup i knihovnám, které chtějí platbu fakturou.

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

 

Užití cookies

Navštívíte-li webové stránky stainforth.cz a kteroukoli jejich subdoménu, jsou na nich v některých případech použity tzv. cookies.

Jedná se o tyto případy:

- Hlasujete v anketě: do cookies je poznamenáno, že jste hlasovali, abyste nemohli v téže anketě hlasovat znovu.

- Nakupujete v e-shopu: do cookies se zaznamenávají údaje z košíku i Vaše osobní údaje, které jsou po potvrzení nákupu opět smazány.

- Čtete články: do cookies se poznamená údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně s výjimkou výše uvedených funkcí.
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 12. 10. 2019