Alexander Stainforth - spisovatel

Uvedené ceny jsou včetně DPH            Nejste přihlášeni

Tušení zla
žánr: Horor
Původní cena: 229,- Kč
ušetříte: 69,- Kč
Cena: 160,- Kč
sleva: 30 %

Tedd Carter brutálně zavraždil pět žen, ale policie nikdy neodhalila jeho motiv. Ne všechny informace zjištěné při pitvách se však dostaly na veřejnost. Obyvatelé městečka Beckstone po jeho smrti spokojeně pokračují ve svých životech, aniž tuší, že se přímo před jejich očima rozpoutává ďábelská hra, ve které mají všichni důležitou roli. Rok po Teddově smrti se do Beckstonu vrací jeho tehdejší dívka Joanna a společně se svým novým přítelem krůček po krůčku odhalují šokující tajemství. Kdo byl Tedd Carter? Kdo byly všechny ty mrtvé ženy? Kdo byl vrah a kdo oběť? Hra začíná...

Probraly ji ty příšerné zvuky. Něco se nořilo do země, dřelo se o kameny a půdu… Ježíši, co je to za hroznej rámus? Pokusila se otevřít oči a v tu chvíli jí hlavou projela nesnesitelná bolest.

Sakra! Sakra!, křičela v duchu, nemínila se však jen tak vzdát. Soustředila všechnu svoji sílu a prudce oči otevřela.

Světla auta na ni působila jako další úder.

A najednou spatřila Tedda, jak stojí až po kolena v jámě – ne pozor, tohle nebyla žádná jáma, tohle byl její hrob – a rychle se snaží svoji práci dokončit.

Chtěla na něj zakřičet, ale najednou zjistila, že má ústa převázaná lepicí páskou. Nemohla pohnout rty, vydávala jen neartikulované zvuky.

Tedd si toho všiml a okamžitě přestal pracovat. Otočil se k ní. V tu chvíli v něm Danielle uviděla něco hrozně lidského. V očích měl slzy, které se mu vzápětí rozlily po tvářích v mohutných proudech.

„Musím! Musím to udělat!“

Teď se pokusila zvednout – Ježíši – vždyť on jí svázal ruce a nohy! Nemohla se pohnout! Ležela na zemi celá znehybnělá a dívala se, jak kope její hrob!

„Musím tě zabít!“

Danielle se pokoušela křičet, přimět ho, aby ji rozvázal, aby ji nechal žít. Nikomu by nic neřekla, odstěhovala by se z Beckstone a už nikdy by o ní neuslyšel, jen kdyby ji pustil, kdyby ji nechal odejít z tohohle zatracenýho místa!

„Ne, nemůžu tě zbavit pout. To chce! Nutí tě, abys mě přesvědčovala, působila na mě jako člověk, ale já nemůžu!“ Zavrtěl hlavou a hřbetem ruky si otřel tváře, na nichž se mísil pot se slzami.

V očích měla prosbu o slitování…

Ne!

Otočil se a pokračoval v práci. Už jenom o pár centimetrů hrob prohloubí a pak to ukončí. Doufal, že tentokrát to bude rychlé a nenastanou žádné komplikace. Posledně byly.

„Bože, odpusť mi,“ řekl najednou nahlas, aniž by si to uvědomil, a Danielle tahle slova šokovala a vyděsila ještě víc, než kdyby tam jen tak chladnokrevně připravoval místo jejího posledního odpočinku.

Najednou si uvědomila, že odsud už nevyvázne živá. Tenhle kousek země je to poslední, co uvidí.

Nad hlavou jim kralovala jasná obloha s miliony zářivých hvězd. Vítr vál velice jemně, ale přinášel s sebou chlad – chlad smrti, která se vznášela nad městečkem Beckstone jako už mnohokrát.

Tedd odhodil lopatu, hrob byl již připravený, veškerá půda – navršená v mohyle – čekala, až bude moci zahalit další lidské tělo.

Danielle zavrtěla hlavou – z očí jí vyhrkly slzy. Pořád nemohla uvěřit, že se to stalo právě jí, že se něco takového vůbec stalo! To Tedd?! Všechny má na svědomí Tedd? Ale proboha proč?!

„Už je čas, Danielle.“

Opět se snažila vyloudit zvuky, které by ho zastavily. Pokud by na něj mohla mluvit, měla by jistou šanci ho obměkčit, přimět ho, že je ještě čas udělat krok zpátky a nedopustit se šíleného zločinu!

„Ne, nemůžu ti strhnout tu pásku z úst. Vím, jak by ses pokoušela zahrát dojemnou scénku a osvobodit se! Ale tady,“ a poklepal si na čelo, „tady to všechno je. Vím, co by se odehrávalo dál a ty obrazy mě děsí, Danielle!“

Drž hubu, ty jeden zasranej magore, řvala Danielle v duchu, namáhala si dokonce i plíce, aby mohla svoji nenávist pustit do světa i přes těsnou pásku.

„Máš pravdu,“ řekl najednou klidně, jako kdyby jí četl myšlenky. Stál chvíli mlčky před ní, ruce svěšené podél těla, prohlížel si ji a v duchu si vybavoval okamžiky, které spolu prožili na střední. To všechno je už ale pryč. Nesmí vzpomínat, vzpomínky zabíjejí odhodlání, jsou pro slabochy.

Přešel k jejím nohám, popadl ji za ně a táhl k vykopanému hrobu. Danielle sebou zmítala, snažila se mu vytrhnout a odplazit se na silnici, držel ji však velmi pevně. Nakonec ji jedním prudkým škubnutím shodil do díry a rozkročil se nad ní, aby ji naaranžoval přesně podle plánu.

Hrob jí byl těsný, když ji otočil na záda. Nedalo se v něm vůbec pohnout. Ruce měla zkroucené pod sebou, zápěstí nepěkně pochroumané, jak ji tam shodil, ale přes ohromný nával strachu bolest nevnímala.

Co bude teď? Vytáhne pistoli a zastřelí ji? Bude to jedna rána do hlavy? Rozstřílí jí hrudník, celé tělo, než se to odhodlá definitivně ukončit?!

Zmýlila se.

„Měla by ses modlit za svoji duši, Danielle.“

Najednou jí zmizel z dohledu. Pokoušela se nadzvednout hlavu, aby získala alespoň malý přehled a…

Vrátil se. Rozkročil se nad hrobem, s lopatou v ruce.

Instinktivně zavřela oči, už už cítila tupý úder do hlavy, slyšela praskat lebeční kosti. To všechno jen v duchu.

Když se dlouho nic nedělo, oči otevřela. Pořád stál nad ní. Viděla jeho rty, jak se jemně vlní, opakují dvě slova – odpusť mi? Soustředila se ještě chvíli, než si byla úplně jistá.

A pak nabral na lopatu první dávku hlíny a hodil ji přímo na její břicho.

Jestlipak se přesto pokusí dostat ven?, pomyslel si Tedd.

A Danielle zavřískala, když jí konečně došlo, že ji ten parchant chce pohřbít zaživa. Obličej jí polila hrůza a tělo se přestalo bránit, když ho zcela paralyzoval strach.

Zasáhla ji další sprcha hlíny, další, další a další, ve stále se zrychlujícím tempu. Nyní už byla zasypána do půli těla. Nebyla už schopná ani přemýšlet, mysl jí ovládla nepopsatelná hrůza, která její pocity ještě zintenzivněla.

Najednou jí hlína dopadla na prsa. Málem jí to vyrazilo dech. Tedd si svoji chybu okamžitě uvědomil a v následujících dávkách byl již opatrnější.

Musí jí nechat volný krk i hlavu, nesmí zapomenout… Nesmí to jenom tak odbýt, všechno je naplánované, žádná odchylka od plánu není přípustná.

Přestal ji zasypávat hlínou. Ve světle reflektorů se zadíval do jejích očí – byla vůbec ještě příčetná, nebo se zbláznila?

Odešel k vozu. V kufru měl připravený kůl a kladivo, kterým dovrší dnešní úspěšný lov.

Když se vrátil, zkontroloval, jestli ještě dýchá. Oči měla vytřeštěné hrůzou, nereagovaly na žádný pohyb.

Klekl si k ní, přiložil kůl k místu, kde vnímal tlukot jejího srdce, uchopil ho pevně levou rukou a vší silou do něj udeřil kladivem.

Krev se snažila vytrysknout Danielle z úst, ale páska jí nedovolila uniknout. Vyvalila se tedy ven nosem a zbytkem zalila plíce, když se naposledy pokusila nadechnout. Tedd uslyšel, jak jí prasklo břicho, jak se to snaží dostat z hrobu a pak... Světla reflektorů postačila. Jejich vřískot ho vždy dokázal ohromit. Ta malá černá stvůra připomínající pijavici pukla, zbytky z ní se pomalu vsakovaly kolem do země, až nezůstalo nic, co by smrtelník dokázal odhalit.

Pak ji Tedd konečně pohřbil celou, i se zkrvaveným kůlem, který vyrval z jejího těla. Lopatu s kladivem hodil do kufru auta a ještě jednou se otočil k pečlivě zahalenému hrobu. Teď už nelitoval, že se dopustil dalšího zrůdného činu – Danielle byla mrtvá, tak to bylo správné. Splnil úkol, mohl být se svojí prací spokojený.

Vrátí se domů, možná se zastaví u Joanny a bude si s ní užívat posledních pár hodin, které jim osud ještě dopřeje.

Nastartoval a nikým nezpozorován se vracel po hlavní silnici do Beckstone.

Tedd cítil, že se něco stane, už když letadlo opsalo kruh nad letištěm. Seděl u okýnka a chtěl pozorovat noční oblohu. Sníh se však snášel tak hustě, že nic neviděl.

Zklamaně se opřel, pustil si do ucha nejnovější desku Nightwish a snažil se nevnímat tísnivý pocit, který v něm každou minutou pozvolna narůstal.

Něco bylo v nepořádku, něco se mělo stát.

Sundal si sluchátka z uší, když i přes muziku zaslechl ženský výkřik.

„Co to bylo?“

Matka s otcem se otáčeli dozadu. Letuška kolem nich pospíchala s vyděšeným výrazem k toaletám a všechny nabádala, aby se uklidnili, že se jen jedné z cestujících udělalo nevolno. To je na chvilku skutečně utišilo, ale další výkřik byl tak nelidský, že nemohlo jít o žádnou obyčejnou nevolnost.

Tedd si rozepnul pás, vstal a postavil se do uličky.

„Měl by sis sednout, synu,“ zachytil ho za ruku otec, Tedd se mu však vytrhl. Ten výkřik tu byl znovu!

„Tedde!“ křikla na něj matka. Jen se na ni podíval, zavrtěl hlavou a vydal se k dámským toaletám.

Najednou se prudce rozletěly dveře toalet a z nich vyběhla vřískající letuška. Vypadalo to, jako by jí něco utrhlo polovinu tváře a nos. Všude kolem ní byla krev. Začala křičet o pomoc a z posledních sil se snažila dostat ke kabině pilota a varovat ho.

„Ježíši!“

„Co se jí to stalo?!“

„Panebože, je tady někde doktor?!“

„Kdo jí to udělal?!“

Nikdo z pasažérů jí ale nepomohl. Jejich zájem upoutaly otevřené dveře toalet. S hrůzou čekali, až to, co napadlo letušku, vyrazí ven.

Tedd nedokázal čekat. Musel něco udělat, ne jen tupě zírat a otálet, až to přijde ukousnout ksicht i jemu.

Pomalu se blížil ke dveřím. Vnímal svůj dech, který se zrychloval, vnímal pot, který mu vyrazil na čele a přes póry svého těla cítil neuvěřitelný strach, který se v letadle nahromadil.

Od dveří ho dělily jen dva metry. Pozoruhodné bylo, že se ho nikdo nesnažil zastavit, nikdo ho nechytil za ruku a neřekl mu: Chlapče, stůj, tam nesmíš jít! Je to pro tebe moc nebezpečné! Sedni si na moje místo, já to prověřím!

Bylo mu teprve osmnáct a byl odvážnější než všichni dohromady. A také šíleně zvědavý.

Dotkl se dveří, ještě víc je otevřel a nahlédl dovnitř. Na podlaze ležela nějaká žena, obličejem k zemi.

Vstoupil tam a v tu chvíli se za ním dveře zabouchly.

Nesnažil se otočit a lomcovat jimi, nechtěl se nechat napadnout zezadu. Věděl, že ta žena není mrtvá. Byla to past. A záleželo jen na tom, kdo se do ní chytne.

„Co jsi zač?!“ vykřikl a kopl do jejích žeber botou. Co se mu mohlo stát horšího než té letušce? Bylo přece jasné, že dnešní noc tady mají všichni umřít.

„Slyšíš?!“

V tu chvíli tělo vystřelilo ze země, rychlost byla tak vysoká, že ji sotva stačil okem postřehnout.

rok vydání: 2008
autor: Alexander Stainforth
nakladatel: Daranus
počet stran: 152
ISBN: 978-80-86983-50-9
druh zboží: kniha
na skladě: do 20 kusů

Novinka v e-shopu

Sleva!!!

Cena: 199,- Kč
ušetříte: 30,- Kč
sleva: 13 %
Původní cena: 229,- Kč
 

Užití cookies

Navštívíte-li webové stránky stainforth.cz a kteroukoli jejich subdoménu, jsou na nich v některých případech použity tzv. cookies.

Jedná se o tyto případy:

- Hlasujete v anketě: do cookies je poznamenáno, že jste hlasovali, abyste nemohli v téže anketě hlasovat znovu.

- Nakupujete v e-shopu: do cookies se zaznamenávají údaje z košíku i Vaše osobní údaje, které jsou po potvrzení nákupu opět smazány.

- Čtete články: do cookies se poznamená údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně s výjimkou výše uvedených funkcí.
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 8. 2019